Tak si představte: Hned 1. ledna se mi porouchala myčka na nádobí, zrovna v den, kdy jsem vařila slavnostní oběd a čekala hosty nejváženější – tchýni s tchánem. Nu což, řekla jsem si, bez myčky to zvládnu, hlavně, když alespoň poteče voda. Jenže, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Voda sice tekla, ale až příliš. Další den rupnul bojler a naše sádrokartony od té doby vypadají jako vojenská mapa. Oklepala jsem se, jdu vstříc samým dobrým zprávám. Chyba lávky! Do třetice všeho zlého. Zákony schválnosti fungují podezřele dobře.

Včera večer při ukládání prádla do horní skříně v ložnici se sama od sebe utrhla dvířka, panty povolily a mně ten zrádný kousek nábytku přistál málem na hlavě. Podivila jsem se, jaký jadrný slovník stále ještě mám. No a dnes? Prodavačka jistého supermarketu mi odmítla uznat reklamaci. Jo a právě se mi vrátil z pošty balíček, který jsem před svátky posílala své kamarádce.

To už jsem nerozdýchala. Naštval mě svět. Ale od základu! To se musí změnit. Hned. Teď. Odcházím z práce, mám pauzu na oběd. Nemám hlad, jen tiše zuřím. Přemýšlím, jak vyzrát nad náhodami. Moje přítelkyně si při každém maléru dělala malou radost – šla si koupit nové spodní kalhotky. Byla to psycholožka a tvrdila, že jí to hrozně pomáhá. Občas ten její trik zabírá i na mne. Tentokrát ale volím úplně jinou metodu. Lepší. S velkými nadějemi. Má pomsta malérům bude krutá. Jdu si vsadit Šťastných 10! Vyhraju. Vím to.