Přečtěte si také: Kyberšikana? Běžná věc. Hlavně nemlčet

Hraní počítačových her je právě u starších lidí vnímáno jako ztráta času. Rodiče či prarodiče by prostě radši viděli své ratolesti běhat po hřišti. Jenže doba je jiná. Zatímco před třiceti roky trávila většina školáků venku celé dny bez dozoru rodičů, dneska je tento scénář možný jen stěží.
 

Svět, kde jsou si všichni rovni

Školáci běžně ovládají moderní technologie a využívají je ke komunikaci i relaxaci. V případech, jako je nemoc, jsou technologie nutností, která může doslova zachránit život. To je případ Alexe, jednadvacetiletého kluka, kterému byla diagnostikována rakovina. Na nemocničním lůžku trávil hodiny hraním počítačových her. Byl to pro něj únik z reality do světa, kde jsou si všichni rovni.

„Kvůli mé nemoci mě opustili všichni kamarádi z normálního světa. Vlastně jen nevěděli, jak se mnou mluvit, co říct, tak radši postupně mluvit přestali. Ale v herním světě jsem byl pořád Alex, co hraje dobře,“ říká Alex, který se právě připravuje na vstup do světa profesionálního esportu.

„Hraní her mi dodalo pocit, že nejsem úplně zbytečný. Alespoň ve virtuálním světě se cítíte být stejný jako ostatní. Spoluhráči ani nemusí vědět, že žijete nemocniční́ život,“ dodává Alex.
 

Nezáleží na vzhledu, ale na schopnostech

Obrovskou výhodou je tedy to, že ve virtuální hře nikdo neřeší, kdo jste, jak vypadáte, co máte na sobě. „Ve virtuálním světě se můžete stát kýmkoliv. Ve hře nezáleží na vaší národnosti, náboženské příslušnosti, pohlaví, penězích, věku, na zdravotním stavu nebo na tom, jak vypadáte. Záleží pouze na vaší volbě a na vašich schopnostech, popisuje manažer esportového týmu BRUTE Tomáš Müller.

„Oproti sociálním sítím typu Facebook či Instagram, kde lajky sbírají především fotky šťastných lidí v dokonalých outfitech s dokonalou postavou, jsou počítačové hry mnohem méně povrchním a pokryteckým místem,“ dodává Tomáš Müller.

Užívání sociálních sítí může být přitom hlavně u dospívajících velmi nebezpečné. To potvrzuje i psycholog Petr Šusta: „Bohužel může, a to v mnoha ohledech. Kromě deformovaného pohledu na realitu či mylného utváření obrazu toho, co je normální, může neadekvátně dlouhý čas trávený na sociálních sítích negativně ovlivnit utváření sociálních dovedností, které jsou potřebné v reálném životě,“ konstatuje psycholog.
 

Cizí jazyky i rozvoj kreativity

Všeho s mírou by mělo platit při používání všech moderních technologií včetně hraní her. Pokud tedy dodržíme určitou přiměřenost, můžou se toho uživatelé hodně naučit. „Záleží vždycky na typu hry, kterých je obrovské množství. Obecně ale mohou hry přispět k rozvoji kreativity, počítačové gramotnosti, zlepšit cizí jazyk, pomoci se člověku odreagovat od běžných starostí všedního dne,“ doplňuje odborník na esport ve společnosti Sazka Vojtěch Pres.

Rodiče by tedy neměli svým dětem hry na počítači zakazovat. Spíš je jen regulovat a kontrolovat. „Na přístupu a důslednosti rodičů velmi záleží. Doporučuji určený a také kontrolovaný čas pro sociální sítě či hry, kontrolu dodržování těchto pravidel či využití podpůrných aplikací, jako je rodičovský zámek. Důležitá je ale také nabídka alternativních činností, zábavy či společné trávení volného času,“ radí psycholog Petr Šusta.