Historie freestyle BMX je v České republice neskutečně bohatá, i když se to na první pohled nemusí zdát. Máme mnoho šikovných a talentovaných mladých jezdců, ale také těch, kteří už svou úspěšnou profesionální kariéru ukončili, ale v komunitě BMX riderů se pořád pohybují a předávají své zkušenosti nastupující generaci. Jedním z nich je trojnásobný mistr světa ve freestyle BMX Jan Valenta, s jehož agenturou VSA Xtreme se Sazka spojila. A proč? Cíl je jasný – popularizace tohoto sportu, podpora BMX závodů i mladých talentů.
Přečtěte si také: Cyklistika ovládne o prázdninách Bořislavku. Charitativní výstava PELOTONIE ukazuje skutečné emoce
Jak jste se k freestyle BMX dostal?
Přes silniční cyklistiku, takže vlastně přes druhé odvětví cyklistiky, které Sazka podporuje (úsměv). Pocházím z Olomouce, takže jsem tam za Sigmu Olomouc jezdil za mladší žáky. Kolo mě hodně bavilo, bavila mě cyklistika a úplně nejraději jsem měl podzim, období cyklokrosu, kdy se jezdilo v lese. Tedy jezdilo a skákalo.
Skákal jste na silničním kole v lese?
Ano, on tenkrát byl u nás BMX hardware úplně v začátcích. Kola byla těžká a nebylo ani možné si vybírat z takové řady komponentů, vybavení a velikostí kol, jako je tomu dnes. A i kdyby, tak to bylo pro kluka z normální rodiny poměrně dost drahé. Ale je pravda, že jsem tím skákáním v lese svoje kola na silnici dost ničil. Takže jsem si pak svoje první BMX kolo pořídil v roce 1997. To mi bylo třináct let.
Vaše parádní disciplína ale byla vždy vertikální rampa. Tu v lese nenajdeme. Jak jste se dostal do skateparku?
Mám také dva starší bratry, kteří jezdili na skateboardu a na bruslích, měli blízko ke skateparku. Takže to byla jen otázka času, kdy z velkého silničního kola přesedlám na to malé a budu chodit do skateparku také.
BMX vznikl v USA v 60 letech. Vzhledem k naší komunistické historii byla 90. léta asi dobou jeho rozvoje u nás. Dá se říct, že jste byl tedy u zrodu BMX komunity v České republice?
To si úplně nemyslím. Freestyle BMX a BMX celkově u nás měly úplně jiné grády než v jiných evropských zemích. Samozřejmě dominovala Anglie a Německo, ale my jsme na tom byli také velmi dobře. Z východních zemí jsme rozhodně dominovali. A to i proto, že jsme tu měli poměrně slušnou základnu bikrosáků. Bikros byl komunisty poměrně podporovaný sport, ještě s bike trialem, takže jsme tady měli slušné bikrosové dráhy. Když jsem začínal, byl zde už freestyle poměrně rozvinutý, byla tu velká komunita. Ale jeden rozdíl tu byl.
Jaký?
Vše bylo tak nějak pomalejší. Změnilo se to, jaké triky se jezdí a kdy se jezdí. Triky, které mě trvaly dlouho se dnes dělají třeba během prvního roku ježdění, protože jsou vidět všude okolo, na internetu a tak. Dnes je samozřejmě vývoj BMX úplně někde jinde. Jsou jiné podmínky, jiné parky, jiná technika, jsou molitanová doskočiště. Takže trénovat se dá i u nás na dobré úrovni.
Když jste začínal s BMX napadlo vás, že budete nejlepší na světě?
Začal jsme s tím, protože mě to prostě bavilo. Rozhodně jsem nic velkého nečekal.
Jak jste se tedy dostal mezi profíky?
První závody jsem jel v Praze v Roxy na velké vertikální rampě. Moje kariéra se vyvíjela poměrně postupně. V začátcích jsem neměl přehnané ambice, nesnil jsem o tom, že budu jezdit vrcholové závody ve světě. Ale jsem pracovitý člověk, pracoval jsme na sobě, na ježdění. Bavilo mě to a dělal jsem to naplno. Postupně jsem zjistil, že jsem v Olomouci nejlepší. Pak jsem přijel na republikové závody a byl jsem v nejlepší desítce. V roce 2002 jsem pak vyhrál své první mistrovství republiky. Takže vlastně po pěti letech ježdění jsem byl nejlepší v Česku, a to i v poměrně velké konkurenci.
Takže jste se vydal do světa?
Dostal jsem se do reprezentace a začali jsme jezdit i do zahraničí. Můj oficiální první výjezd pod Českým svazem cyklistiky bylo mistrovství světa v Německu v roce 2002, kde jsem hned vyhrál na vertikální rampě v kategorii Expert. Najednou jsem tedy zjistil, že i ve své kategorii umím být nejlepší na světě.
To bylo pro vás překvapení?
Ono to v tu dobu fungovalo trochu jinak. Internet se rozvíjel, sociální sítě nebyly. Takže člověk vlastně nevěděl, jak jsou na tom ostatní. Dnešní optikou je to až směšné, protože díky sociálním sítím člověk přesně ví, jak je na tom konkurence, jak je kdo dobrý.
Máte nějaký nesplněný jezdecký sen?
Nemám, a i právě to byl důvod, že jsem ve 30 letech oficiálně ukončil kariéru. Už jsem se zacyklil v žití v letadle, v balení kola. Už mě nemotivovalo žít v Americe, trénovat tam, létat každý rok do Číny. Z té obrovské zábavy, lásky, nadšení a euforie z toho sportu už jsem najednou po mnoha letech byl vrcholový sportovec, který vlastně více času tráví ve fitku než na kole samotném. Po všech vítězstvích a úspěších, které jsem na svém kontě do té doby měl, jsem zjistit, že už nemám další motivaci pokračovat. Už jsem neviděl žádný možný vývoj.
S BMX jste se ale nerozešel...
V roce 2006, když jsem ještě aktivně jezdil, jsem založil agenturu VSA Xtreme, která se zaměřuje na produkci akcí a doprovodných programů především letních extrémních sportů, jako je právě freestyle BMX, freestyle scooter, parkour a další. Pořádáme i letní BMX kempy pro děti.
Je pravda, že pro vaše klienty umíte akce připravit přesně podle jejich představ a přání, tak zvaně „na klíč“?
Přesně tak. Třeba modulární Sazka pumptrack, který patří také do naší produkce, jsme nechali vyrobit certifikovaným dodavatelem přímo na míru.
Spojení freestyle BMX a Sazka je čerstvé. Pár eventů se žlutým pumptrackem už ale proběhlo. Jak na něj lidé reagují?
Myslím, že pozitivně. Možnost si dráhu vyzkoušet nebo se podívat na triky profi jezdců vždy přilákala spoustu lidí. Poprvé jsme naše společné dílo představili na březnovém veletrhu For Bikes v PVA Letňany, podruhé na Prague Bike Festu na Výstavišti Praha a teď v létě nás společně čekají další BMX akce. Třeba několik zastávek v rámci Sazka Summer X Fest Tour rozhodně bude stát za to.
Co Vás na spojení se Sazkou baví?
To, že naše spolupráce vznikala postupně, a přišla v ten správný čas pro obě strany. Navíc máme dost podobné hodnoty a záleží nám na české cyklistice. Sazka cyklistiku podporuje dlouhodobě, především tu silniční, když ale loni nakoupila BMX kola pro talentované děti z dětských domovů, byl to další impulz a potvrzení toho, že naše spolupráce bude stát za to. Navíc dostání BMX a freestyle BMX do povědomí širší veřejnosti je i mým dlouhodobým cílem. Věřím, že se Sazkou máme před sebou ještě velké věci, díky kterým dokážeme cyklistiku a freestyle BMX posunout dál.
