Pana Jiřího jsme potkali na vrátnici pražské právnické fakulty. A to v plném provozu. Náš milý rozhovor tak pravidelně přerušovalo zvonění telefonu i klasický vyšokoškolský cvrkot.
Pana Jiřího jsme si vybrali zcela záměrně. Dřív pravidelně sázel, a to i velmi úspěšně. Ještě za komunistů vyhrál poměrně velkou částku. „Prostě jsem si koupil tiket, dal jsem si tam svoje čísla a vyhrál 45 tisíc," shrnuje rychle svoji odpověď, aby mohl souběžně s naším rozhovorem také pracovat.Svoji výhru pak využil hned několika způsoby. „Koupil jsem si do bytu nábytek a mamince jsem něco kupoval, něco do domácnosti," vypočítává, kam peníze šly. Za další peníze pak vyrazil na dovolenou do Řecka a část pak využil na oslavu výhry s kamarády.
K takové výhře mu pomohl u našich fanoušků populární systém – pan Jiří vždycky sázel ta svoje čísla. „To jsem měl svoje čísla, např. 13, 7, 22... To byla čísla, která jsem dával stále. To byla čísla, která mám rád," odpovídá na naši zvídavou otázku, proč zrovna tyhle, i včetně údajně nešťastné třináctky.
Pokud by pan Jiří měl vyhrát znovu, vystačil by si poměrně s málem. „Mně by stačilo jenom 500 tisíc. To by mi stačilo," odpovídá stručně a pohled rychle přesouvá k telefonu, který se opět rozezvonil. Na právnické fakultě je to stejně hektické jako u samotného soudu.